Čistě instrumentální projekty rockových a metalových hudebníků jsou vždy poměrně riskantní záležitostí. Záležitostí, u níž si již předem pokládáme otázky, zda bude mít daná nahrávka skutečně co nabídnout, zda se nebude jednat o bohapusté, překombinované, nesmyslné hoblování jednotlivých nástrojů, zda bude mít celek určitou strukturu a řád a jistě by se našly i další. Zvláště když se jedná o čistě sólový projekt jednoho jediného muzikanta, jakkoliv kvalitního.

Davide Tiso z EPHEL DUATH si ukousl pořádné sousto. Tento zdatný multiinstrumentalista předkládá na ploše EP vizi svého roztříštěného, komplikovaného hudebního světa, který se snažil uchopit již před tím, než vůbec vstoupil do kapely, která ho proslavila. Jak sám tvrdí, vždy se cítil v kapelách, v nichž působil, osamělým pěšákem a rád měl věci pod kontrolou, takže si konečně mohl na MANUSCRIPTS DON´T BURN (inspiraci hledej pod Michailem Bulgakovem) naložit na svá bedra veškerou tvůrčí činnost, skládáním počínaje a nahráváním konče. Pouze s artworkem vypomohl dobře známý Seldon Hunt.

Hudba, původně složená pro sólo projekt rockové zpěvačky Karyn Crisis, se však od jeho domovského seskupení příliš neliší. Inu, ne nadarmo je mozkem těchto poblázněných Italů. Struktura skladeb na „The Breathing House“ není však tolik komplikovaná, je melodičtější, psychedeličtější, přesto se zcela zřetelným Tisovým rukopisem. Jak tvrdí sám autor, proces skládání byl zcela nenásilný, skladby se prostě tak nějak vynořily, a podobně působí výsledný produkt na posluchače. Jednotlivé kompozice jenom tak volně plynou, ve vzduchu je navzdory poměrně syrové produkci stále cítit onen nezaměnitelný odér jižanské ležérnosti a přestože kvalitní instrumentální stránku zřetelně odhalí i laik, působí deska veskrze pohodovým dojmem.

Přesto asi nelze hovořit o nějaké velkém sukcesu. Ambice oslovit nové posluchače zde nejsou příliš patrny, a tak „The Breathing House“ působí spíše jako určitý mezičlánek či vyplnění hluchého období mezi nahrávkami EPHEL DUATH, na které jsou posluchači zvědavi především. Jak dodává Davide v rozhovorech, přijetí nahrávky je pro něj trochu zklamáním. Ale ruku na srdce, čekal někdo něco jiného? Ona vyšší přidaná hodnota tomu prostě chybí, stejně jako schopnost vcucnout posluchače do děje a jen tak jej nepustit.